ANATOMIE ŽELV:
KRUNÝŘ:
Nejjedinečnějším a nejpozoruhodnějším charakteristickým znakem želvy je její krunýř. Jeho vzhled se za téměř 200 milionů let změnil jen velmi málo. Krunýř obklupuje a chrání tělo želvy. Tvoří ho dvě části: hřbetní štít (carapax) a bříšní štít (plastron). U většiny želv jsou tyto dvě části na bocích pevně spojené vazivem nebo mohou být srostlé. Krunýř tvoří mnoho jednotlivých kostí, které jsou dohromady spojeny švy. Povrch kostí je kryt destičkami z pevného keratinu.
Hřbetní štít většiny želv je tvořen přibližně padesáti kostmi, které jsou u většiny želv pokryti 26 destičkami. Některé želvy (jsou to želvy s měkkým krunýřem a mořské želvy s koženým krunýřem), mají kosti na hřbetním štítu redukovány a místo destiček mají kůži. Břišní štít má ve většině případů 11 kostí a 12 destiček. Může mít rovněž jakýsi pant, který želvě umožňuje pevně sevřít hřbetní a břišní štít pevně dohromady, a tímto způsobem ochraňuje želvu před predátory.
Krunýř želvy má schopnost regenerace. Jestliže je část krunýře poraněna predátorem, ohněm nebo jiným způsobem, nepoškozená plocha pokračuje v růstu a ta poškozená se může zahojit.
V průběhu želvího růstu se pod existujícím keratinem vytváří nová vrstva keratinu. U některých druhů tyto nové vrstvy utvářejí jakési vyčnívající letokruhy. Navzdory populární představě, počet těchto letokruhů neodpovídá vždy přesnému věku želvy. Jestliže jsou správné podmínky, může se v jedné roční době vytvořit i několik letokruhů. U velmi starých želv se také může krunýř stát naprosto hladkým.
HŘBETNÍ ŠTÍT:
BŘIŠNÍ ŠTÍT:
SVALOVÁ SOUSTAVA:
Svalový systém želvy se od svalových systémů ostatních obratlovců přísiš neodlišuje. Svaly jsou tvořeny tisíci dlouhých buněk, které jsou schopny kontrakce. Uvnitř buněk se nachází veliký počet malých vláken, které se nazývají mikrofilamenty. Rozlišujeme tři typy svalových tkání: kosterní, srdeční a hladké svalstvo.
Kosterní svaly jsou připevněny ke kostem šlachami. Mohou být stahovány velice rychle a jsou odpovědné za většinu dobrovolných pohybů (např. želva se musí rozhodnout, že hýbne nohou). Srdeční sval tvoří srdeční stěnu.
Hladké svaly se nachází na stěnách zažívacího traktu, tepen, močového měchýře a některých dalších orgánů. Hladké svalstvo je řízeno nervy, které jsou odděleny od svalstva kosterního a je neovladatelné. Želva jejich činnost nemůže ovládat a obvykle se jejich pohybu není ani vědoma.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
KOSTRA: Ve srovnání s obojživelníky má kostra želvy mnohem více kostí a méně chrupavek. Kost je mineralizovaná pojivová tkáň. Uvnitř většiny kostí je měkká houbovitá oblast, známá jako dřeň (morek), ve které jsou produkovány červené a bílé krvinky.
Kostru želvy tvoří dvě části: exoskeleton (hřbetní štít, břišní štít) a endoskeleton (vnitřní kosti). Endoskeleton se dále dělí na axiální kostru (skládá se z lebky, obratlů a žeber) a appendicular skeleton (kosti končetin, kostní pletence).
Želvy jsou jedinečné díky tomu, že jejich hrudní a pánevní pás jsou uvnitř v oblasti uzavřené žebry. Tato transformace nastává během embryonálního vývoje. Želvy mají něco mezi 40 a 50 obratly. Žebra želvy se vyvíjejí společně s deskami hřbetního štítu. Jak želva stárne, žebra se spojují s deskami krunýře. Kvůli břišnímu štítu končetiny želvy vyčnívají ze stran těla. Želvy nemají zuby, místo nich mají jakési zrohovatělé zobáčky, které mohou být u některých druhů zahnuté a velice ostré.
|